Trivia: tři společné cesty ke vzdělání
Pravděpodobně budeme všichni při prvních schůzkách ve trojici prožívat počáteční rozpaky. A budeme se učit schůzky zvládnout, dávat jim obrysy a smysluplnou náplň. Co se budeme při schůzkách ve trojici vlastně učit?
Děti:
- zamýšlet se nad svojí prací a nad tím, jak se v ní posunout dále
- hodnotit svůj pokrok, úspěch a neúspěch
- pojmenovat problém a hledat cestu, jak ho řešit
- naplánovat si nějaký cíl, stanovit způsob jeho dosažení
- vnímat chybu ne jako ostudu, ale normální součást vzdělávání se
- zamýšlet se nad tím, čeho si na sobě cením
- vyjadřovat se sám o sobě a reagovat na slova učitele nebo rodiče
- nebát se formulovat svůj názor v přítomnosti dospělých
- přijmout zodpovědnost za své vlastní chování a učení, hledat svou cestu
- dělat dohody a kompromisy
Rodiče:
- chodit do školy s pocitem důvěry, ne stresu a nutné obrany, či s odhodláním bojovat
- mluvit otevřeně o dítěti před dítětem
- předat dítěti alespoň část zodpovědnosti za sebe, nesnažit se vše vyřešit za něj a hned na místě
- nebát se důvěřovat pedagogovi jako odborníkovi na výchovu a vzdělávání a poskytovat mu důležité informace o dítěti
- reagovat na negativní informace klidně a hledat spolu s učitelem a dítětem další cestu
- nenadávat a netvářit se jako odborník na výuku, nemluvit s učitelem jako s pedagogickým slouhou
- nelpět na známkách za výkony, nenutit učitele známkovat neoznámkovatelné, poslechnout si i jiný způsob hodnocení
Učitelé:
- moderovat schůzku jako setkání tří rovnocenných partnerů
- vést rozhovor tak, aby nebyl stresový ani pro žáka ani pro rodiče
- nesnažit se za všech okolností mít první i poslední slovo, nechat mluvit rodiče a děti
- nevyjadřovat se z nadřízené pozice
- výsledky dítěte spíše popisovat než hodnotit, místo všeobecně formulovaných pochval popsat konkrétní úspěchy, hovořit s dětmi přesně o kvalitách jejich práce, nejen o počtu chyb v písemce
- nechat na dítěti hodnocení své práce (sebehodnocení)
- otevírat cestu k dosažení osobních maxim u každého žáka, hledat cestu k růstu žáka s dobrými výsledky a nezahltit slabého žáka výtkami, najít, co se mu daří
- najít u slabého žáka ten problém, na který je třeba zaměřit se co nejdříve
- popisovat, kde se dítě právě nachází a co od jeho práce učitel dále očekává,
- směřovat rozhovor tak, aby došlo ke konkrétním návrhům, kam se bude žákovo snažení ubírat dále a jak mu pomůže rodič či učitel
- nesrovnávat dítě se spolužáky a vyrovnávat se s tím, že rodiče často trvají na porovnávání žáků mezi sebou a dožadují se známek, protože jsou zvyklí takové informaci rozumět
- snažit se u rodičů vzbuzovat porozumění jinému porovnávacímu měřítku než jsou známky (tím mohou být např. cíle učení pro nastávající období), učit rodiče, že hodnocení se může stát procesem spolupráce mezi učitelem a žákem
- učit rodiče vnímat hodnocení ne jako kontrolu naučeného, ale jako informaci ve chvíli, kdy se dítě ještě může zlepšit
- budovat společný jazyk hodnocení, pro rodiče dostatečně sdělný, také s dětmi utvářet jazyk, kterým by posléze hodnotily svoje výsledky samostatně
Všichni:
- hovořit věcně (rozhovor by měl trvat přibližně 20 minut)
- soustředit se na rozvíjení dobrého, ne jen kritiku špatného
- vytvářet bezpečné prostředí, hodnotit spíše popisem
- mluvit spolu s respektem, naslouchat si, snažit se navzájem pochopit
